Jak to všechno začalo?
Bylo nebylo, za devatero horami, za devatero lesy, žila jedna slečna, která se jmenovala Lucka, ale mezi skauty ji nazývali Cvrček, a ta se náhodou setkala s další slečnou Tin a společně dostaly nápad založit skautský oddíl pro neslyšící děti. Později k tomu ještě přibraly Tíška a společně se do toho pustili s chutí.
Nejdříve pozvali deset neslyšících dětí na skautskou výpravu se slyšícími. A protože se to dětem líbilo, zahájili na podzim roku 2000 pravidelnou oddílovou činnost.
Proč se jmenujeme Potkani?
Na začátku bylo třeba udělat důležité rozhodnutí. Jak se bude náš oddíl jmenovat? Hned na první družinovce si měly děti samy vybrat zvíře, které mají nejraději. A protože tehdy téměř polovina dětí měla doma potkana, volba byla jasná.
A jak to bylo dál?
První desetiletí našeho fungování jsme se scházeli v klubovně v Hloubětíně, která patřila 35. oddílu Práčata. Byl to malý, romanticky zařízený domeček u velkého hřiště, takže tam bylo hodně prostoru na nejrůznější hry a průzkumy! O víkendech jsme jezdili na výpravy – na jednodenní i vícedenní. Postupně jsme navštívili snad všechny chaty členů oddílu, seznámili se s babičkami a dědečky, a využili jsme také možnosti navštívit jiné skautské klubovny.
I když jsme doposud jediným oddílem neslyšících skautů v ČR, tak jsme i jediným skautským oddílem ve světě. Ale nebylo tomu vždy. V roce 2006 nás 191. dublinský oddíl neslyšících skautů pozval na mezinárodní tábor do Irska. O dva roky později Tíšek zorganizoval mezinárodní tábor u nás, a to v jižních Čechách. Třetí a bohužel zatím poslední mezinárodní tábor neslyšících skautů se konal roku 2010 ve Finsku. Těchto táborů se zúčastnili neslyšící skauti z Irska, Čech, Finska, Švýcarska, Belgie, Anglie a Nizozemí. Doufáme, že do budoucna bude více neslyšících skautů ve světě.
Jak to vypadá teď?
Z těch malých roztomilých dětiček, které začínaly v tomto oddíle, vyrostli dospělí roveři a rangers, kteří nechtěli nechat zaniknout jediný skautský oddíl pro neslyšící děti v ČR. A proto se rozhodli, že zkusí udělat nábor nových dětí, budoucích vlčat a světlušek, který byl nečekaně úspěšný. Že se to povedlo, byla velká zásluha Marie Pangrácové (Ježi), která převzala vedení oddílu. Zasloužili se o to ale i další roveři a rangers (Smíšek, Oříšek, Želva, Lukáš, Kačer, Křeček aj.) a vedoucí (Tíšek, Tin, Mumra aj.)
Velkou změnou bylo i stěhování do nové klubovny 170. oddílu ZHSK v Nerudově ulici. Během druhého desetiletí se vedení oddílu předalo od Ježi k Nikole Novotné (Žiry) a od ní k současnému vůdci oddílu Janu Semerádovi (Křečkovi).
Nyní sídlíme v nové klubovně na Lázeňské, takže Karlův most máme takřka hned za rohem. A každý rok nabíráme nové členy a členky a máme z toho vždy velkou radost!
Pravidelné akce
Družinovka – setkání družin jednou za 14 dní na hodinu a půl pro vlčata a světlušky, dále i pro skauty a skautky
Vícedenní výprava – zpravidla od pátku do neděle, s přespáním v klubovnách, stanech atd.
Tábor – hlavní oddílová akce, koná se po dobu jednoho až dvou týdnů v létě. Spí se v podsadách a týpí na louce.
Občasné akce
Voda – jedno i vícedenní sjíždění řeky na kánoích
Lezení – lezení na umělých stěnách a skálách
Soutěže, závody – Svojsíkův závod, Závod Vlčat a Světlušek a další akce organizované střediskem či okresem
Dřevárny – akce pro starší (+11let), bojová celodenní i vícedenní hra (Bitva pěti armád, Mosty přes Jarugu), při které se používají makety zbraní, jako jsou meče, sekery apod.
